Vážení kolegové a přátelé,

dovolujeme si Vás pozvat na první přednášku z cyklu StředověC JinaX v tomto semestru s názvem
Kult (mrtvých) celebrit. Nejen relikvie, kterou povede prof. Ivan Foletti.

Přednáška se bude konat 28. září 2023 v 19 hodin v Knihovně Hanse Beltinga. Pro zájemce, kteří se nemohou události zúčastnit osobně, je určen živý přenos přednášky na Youtube kanálu Centra raně středověkých studií.
Odkaz na vysílání je zde. Přednáška bude následně dostupná i na Youtube profilu Centra (zde).

Abstrakt:

Zdánlivě jen málo, co je dnešnímu člověku vzdálenější než kult relikvií, mrtvých těl (nebo jejich úlomků), který naopak kvetl a šířil se od středověku až do 19. století. Hnus, který v nás vyvolávají tlející těla, a zároveň hrůza ze smrti tuto změnu do velké míry vysvětlují. Ale opravu je kult relikvií našemu světu tak vzdálený, jak se na první pohled zdá? Třebaže se mrtvá těla opravdu netěší velké popularitě, jedním z klíčových aspektů našeho světa je bezesporu „kult“ celebrit. A to nejen těch živých: stačí si připomenout (někdy i velmi radikální) fanoušky poměrně dávno zesnulých hrdinů popového pantheonu jako Elvis Presley či John Lennon. Stejným způsobem v naší kultuře přežívá i vztah k tomu, čemu se v minulosti říkalo „kontaktní relikvie“, tedy k předmětům, které se dotýkaly těl zesnulých celebrit. Mám na mysli například fotbalové fanoušky, pro něž je (ideálně nevypraný) dres jejich idolů tak cenný, že se do něj nezdráhají investovat nemalou částku. To, co se na první pohled zdálo vzdálené, je tedy ve skutečnosti mnohem bližší: celebrity stále „táhnou“ a naše společnost evidentně nadále potřebuje k někomu vzhlížet s obdivem či dokonce posvátnou úctou. Zásadně se však proměnily ony „celebrity“, ke kterým společnost vzhlíží. V období raného křesťanství šlo o postavy hrdinů, kteří se nebáli obětovat život za svou pravdu – tedy za víru. Úcta k nim tak pramenila z gest podobných například šílené oběti Jana Palacha, z absolutního a zároveň do jisté míry zdánlivě naprosto nesmyslného sebeobětování. Tyto první křesťanské „celebrity“ – nejpopulárnější z nichž, jako Anežka, Lucie či Fides, byli navíc ještě děti – si tedy nezískali popularitu „viditelností“ za svého života, ale radikalitou svých činů na jeho konci. Příběh kultu relikvií je tedy často příběhem kultu výjimečných a radikálních postav. Aby se však jejich sláva mohla šířit dál, bylo zapotřebí ji velmi dobře komunikovat. Mimo vyprávění hrdinných činů k tomu docházelo především koncepcí a realizací relikviářů. Jejich úkolem bylo vytvořit z tlejících těl věc nádhernou na pohled. Že se tato operace zdařila, dosvědčuje obrovský úspěch kultu relikvií po všechna staletí středověku.